Vytisknout

Zpráva o krátkodobé misi v Nepálu

31.5. – 20.6.2012

Byla jsem součástí tříčlenného týmu OM z ČR.

Cílem mé misijní cesty bylo:

  1. Povzbudit místní křesťany na dálném západu Nepálu a navštívit místní školy, kde jsem měla prezentaci o ČR a ekologii.
  2. Šířit Bible a křesťanskou literaturu v oblastech, kde nejsou žádné církve a kde ještě lidé neslyšeli o Pánu Ježíši.
  3. Navštívit křesťanský dětský domov Himalaya Peace Home pro tibetské děti v Káthmandú a předat mu finanční dar (200 euro).P1010100

1.června, hned po příletu do Káthmandú,  jsme byli poučeni jak se máme chovat  při komunikaci s lidmi, abychom jim prokazovali úctu a nebyli jim kamenem úrazu. Cvičili jsme si i některé nepálské fráze, které budeme potřebovat. Navštívili jsme bohoslužbu tibetské církve.

Byli jsme informováni, že cílem naši mise bude dálný západ Nepálu, kde je málo křesťanů (10 církví). Prozatím tato oblast byla v moci Maoismů a z toho důvodu tam nemohli křesťané jezdit. Půlka naši mise bude společná, zaměřená na budování a povzbuzování místních církví. Druhá polovina mé misijní cesty byl trek, spojený s prodejem literatury.

K naší české skupině se připojil Nepálec - bratr P., který znal dobře místní poměry a jeho posláním je povzbuzovat křesťany a podporovat růst sborů.

3. června ve14,30 jsme nastoupili do autobusu a do Tikapuru jsme přijeli až následující den v 8 hodin ráno. Zde jsme se ubytovali ve sborové budově, která  sousedí s domem pastora. Tento sbor má 200 členů, z toho je cca 30 dětí a mládeže. OM zde vybudoval toalety.

5. června jsme dopoledne sloužili ve škole založené misionářem. Zde jsem měla přednášku o České republice. Odpoledne jsme sloužili ve sboru v rámci Bohoslužby.

6. června jsme už v 7 hodin šli sloužit do další školy. Na odpoledním shromáždění jsem měla přednášku o prevenci znečištění zdrojů pitné vody, udržování čistého životního prostředí a způsobech desinfekce vody. Bratr P. vyučoval o tom, jak mohou místní lidé hospodařit, aby byli soběstační v zemědělství, v chovu prasat apod.P1010075

Následující den jsme se brzy ráno rozloučili s rodinou pastora a vyrazili autobusem do dalšího místa – Kudi, kde jsme se opět ubytovali v modlitebně. Sloužili jsme na odpoledním shromáždění a večer jsme ještě navštívili několik křesťanských rodin, za které jsme se mohli modlit.

8. června jsme měli dopoledne opět prezentaci ve škole. A odpoledne na shromáždění besedu o ekologii.

9. června po dopolední bohoslužbě jsme se vydali mikrobusem do dalšího města, odkud začal náš trek.

10. června odpoledne jsme dorazili do Dadheldura, kde jsme přenocovali v budově YWAM, zde probíhal náš výcvik.

11. června jsme v Anakoli prodávali křesťanskou literaturu.

12. června směřujeme do další vesnice – Kotera, kde bydli 6 křesťanů, z toho 3 děti.

13. června jsme dorazili do Šilangy, kde nežijí vůbec žádní křesťané, přesto měla většina obyvatel zájem o Nové zákony. Místní učitel nám dokonce nabídl pomoc s distribucí knih ve škole, kam jsme šli následující den brzy ráno.

Od 14. do 16. června jsme ve městech Patan a Dadheldura nabízeli literaturu. Potom jsme se vydali na 24 hodinovou cestu autobusem zpět do hlavního města Káthmandú.V Káthmandú jsem navštívila dětský domov Himalaya Peace Home, který díky svým zakladatelům, manželům Kelsang (Tibeťan) a Tsering (kasta Sherpa), poskytuje lásku a péči více než dvaceti tibetským dětem. Předala jsem jim humanitární pomoc (200 euro).

17. června se uskutečnilo setkání v tréninkovém centru OM, kde proběhlo hodnocení celého pobytu. Trek byl velice náročný především díky strašným vedrům, která v tuto roční dobu v Nepálu jsou. Ve dne 46°C  v noci 36°C.P1010330

18. června jsme ráno navštívili centrum pro pomoc lidem nakažených virem HIV. Odpoledne byla pouliční evangelizace.

19. června - každodenní služba s členy týmu.

20. června jsem odjela do Kalika Chowk kde bydlí skupina křesťanů, se kterými jsem se seznámila před dvěma lety při misijním výjezdu. Zúčastnila jsem se u nich domácí skupinky

21. června jsem se v Pokhary setkala s osmnáctiletou dívkou, která před dvěma lety, při mé první misijní cestě, přijala Pána Ježíše. Je jedinou křesťankou ve vesnici, a přestože má kvůli víře velké problémy v rodině, zůstává Pánu věrná a navštěvuje sbor v Pokhaře. Díky Pánu za ní!

Do Prahy jsem odletěla 23.6.  Noc jsem strávila v Dillí a domů jsem přiletěla 24.6.

Věřím, že jsem tímto misijním výjezdem naplnila Boží vůli a zasela do srdcí lidí, kteří ještě neznali Pána něco, co přinese ovoce.

                                                                       Galina Borovičková