Vytisknout

J.Heřmanová - Duchovní boj

Letos v lednu jsem byla se sestrami z našeho štěrboholského sboru na modlitební konferenci pro ženy v Kolíně. Byla to má první akce mimo sbor, na které jsem mohla díky Pánu Ježíši být a jsem za to nesmírně vděčná. Jsem totiž dlouhodobě na chemoterapické léčbě a nyní jsem díky našemu drahému Pánu v procesu uzdravování. Pán Ježíš mě vloni koncem září zázračně postavil na nohy a zbavil mě bolestí.
V Kolíně jsme se modlili za různá témata: školy, církev, český národ, nezaměstnané. Martin Moldan nás prosil také o modlitby za jednu sestru, která byla v nemocnici ve velmi vážném stavu. Její příběh mě velice zaujal. Začala jsem tlouct na Boží dveře za tuto sestru i za ostatní nemocné. Vstoupila jsem do duchovního boje za nemocné a sloužím přímluvnou modlitbou, která mě velmi naplňuje.
Krátce po návratu z konference jsem onemocněla zápalem plic. Každý den mě vozili do nemocnice na infuze a inhalace, ale přesto jsem se nepřestávala modlit. Pán Ježíš mi řekl:
„Jitko, ďábel ví, jak bojuješ za druhé a také ví, jaký mám s tebou plán. Říkám ti to dopředu, satan napadne tvé kosti a bude mučit tvé tělo. Bude to bolet, ale já budu s tebou, neboj se. Teď chápeš, proč jsi od mala tolik trpěla, proč sis musela projít tak velkým utrpením. Nyní jsi připravená to zvládnout. Buď vytrvalá a pokračuj v modlitbě.“
Do 24 hodin po tomto slovu od Pána jsem dostala velké bolesti do oblasti plic, které vystřelovaly pod pravé žebro. Nemohla jsem se pořádně nadechnout. Modlila jsem se a nepřestávala jsem tlouct na Boží dveře za nemocné. Každá modlitba mě naplňovala.
Lékařka na plicním zjistila, že mám nalomená dvě žebra a prasklou mezižeberní chrupavku. Byla překvapená, že mi žebra a chrupavka praskly, neboť k tomu nebyl žádný důvod. Kašel jsem měla již jen minimální, i když jsem měla stále poslechově nález na plicích. Věděla jsem, díky našemu drahému Pánu, že je to útok od ďábla a odpověď na mé přímluvné modlitby. O to víc jsem začala tlouci na Boží dveře za nemocné. Trvalo to čtyři týdny. Poslední týden mě nesnesitelná bolest upoutala na lůžko. Na 5. února jsem měla domluvenou hospitalizaci na plicním oddělení.
V únoru náš sbor vstupoval do měsíčního duchovního boje a půstu. Za každou cenu jsem se toho chtěla zúčastnit. Bylo mi líto, že nemůžu chodit do sboru, ale věděla jsem, že skrze modlitbu jsme všichni stále spojeni.
3. února jsem měla dle rozpisu nahlášený první půst, pak každý další čtvrtek a neděli. Dva dny před půstem jsem zažila velké útoky na tělo. Bolesti hlavy, nevolnosti, krvácení z nosu, těžký zánět jícnu. Měla jsem boláky v puse a v krku a žebra bolela čím dál víc. Řekla jsem: „ Ďáble, máš smůlu, zítra jdu do půstu a budu ještě více bojovat za nemocné, za církev i jednotlivce.“
V den půstu jsem začala od rána tlouct na Boží dveře. Nebylo mi dobře, ale cítila jsem velkou Boží přítomnost. Po třech hodinách modliteb jsem zjistila, že mě nic nebolí. Nevolnost i bolesti byly pryč. V pondělí ráno jsem volala do nemocnice a zrušila jsem hospitalizaci. Chválila jsem Pána. Nikdy jsem si nemyslela, že mě duchovní boj a půst tak naplní.
Náš Pán je věrný a já vím, že přijde den, kdy mě uzdraví úplně (ale to bude zase jiné svědectví). Chvála Pánu! On je ten nejlepší lékař. Pojďme Ho společně oslavovat!