Vytisknout

P.Knob - Podobenství

Byl jsem krátce věřící a radostný ze všeho, co mi Bůh zjevoval a čím mě provázel. Chodíval jsem tehdy pravidelně na biblické hodiny. Po jedné takové biblické jsem vyšel z budovy a rozmýšlel se, jestli mám jít na autobusovou zastávku doprava, či doleva. Obě stanice byly totiž přibližně ve stejné vzdálenosti od modlitebny, ze které jsem vycházel. Rozhodl jsem se jít doprava, ve směru jízdy. Stále jsem se otáčel a sledoval, jestli už mi nejede autobus. Ten se skutečně po chvíli objevil, ale zdálo se mi, že je ještě hodně vzdálený, než abych musel začít utíkat. Když mě autobus předjížděl, měl jsem to k zastávce ještě asi 150 metrů a tak jsem se rozběhl. Už z dálky jsem však pochopil, že autobus byl rychlejší, než jsem předpokládal. Ani na zastávce, ke které jsem sprintoval, nikdo nestál, jen jeden člověk vystupoval. Já to však měl ještě více než 50 metrů, ale autobus měl doposud otevřené dveře. Mohl je každým okamžikem zavřít a odjet. V duchu jsem se při běhu začal modlit. „Pane, prosím Tě, ať na mě počká, ať ho stihnu.“

Byla to docela dlouhá doba, ale skutečně pan řidič na mě čekal. V momentě, když jsem vběhl dovnitř, se za mnou dveře zavřely a Bůh ke mně promluvil. „To byl tvůj život. Doposud jsi měl dost času a myslel sis, že všechno stíháš. Já však na tebe čekal a držel dveře své milosti, aby ti nebyly zavřeny. To já tě povolal, abys u mě nalezl mou cestu a bezpečnou jízdu.“ Uvědomil jsem si, čím jsem prošel a jak jsem jednal. Vzdal jsem Bohu chválu a byl Mu vděčný za Jeho velkou milost, že jsem zachráněn a smířen s Otcem v nebesích.
Pavel Knob