Vytisknout

J.Heřmanová - Vidění

Byl krásný květnový den, do kterého jsem se právě probudila. Řekla jsem: „ Dobré ráno, Pane Ježíši.“ Tak se vítám se svým drahým Pánem každý den. Jelikož mi nebylo zrovna nejlépe, začala jsem se hned modlit a prosila jsem Pána, aby mě ulevil od bolestí, abych mohla alespoň trochu fungovat. Jsem totiž dlouhodobě nemocná - skoro rok jsem na chemoterapeutikech. A tak každý den, kdy mohu vstát, vnímám jako Boží zázrak.

Modlila jsem se jako vždy za své blízké, za nemocné, za duchovně slabé, za lidi ve sboru, i za ostatní věci, které jsem měla ten den na srdci. Najednou jsem pocítila velkou bolest, která mi projela celým tělem. Nahlas jsem vykřikla: „Ježíši, obejmi mě prosím!“ V tom okamžiku se stalo něco nádherného. Ocitla jsem se skrze vidění na nádherném místě. Byl to třešňový sad, ve kterém vše kvetlo a vonělo. Byla jsem oblečená celá v bílém. Bylo mi nádherně, nic mě nebolelo. Lehla jsem si do trávy strom. Uviděla jsem osobu, která si ke mně přišla sednout. Byl to Ježíš. Byl oblečený v bílém. Měl tmavé delší vlnité vlasy, modré oči a nádherný úsměv.

Na ten pohled, kdy jsem se Mu dívala přímo do očí, nikdy nezapomenu. Viděla jsem v nich obrovský soucit a tak velikou lásku, kterou neumím ani popsat. Cítila jsem se před Ním velmi hříšná.

Ježíš začal plakat. Zeptala jsem se: „Pane, proč pláčeš?“ Řekl mi: „Pláču kvůli vám, mnozí Mě nechcete přijmout.“ Odpověděla jsem Mu: „Ale Pane, i já jsem příliš hříšná. Nejsem s Tebou tak, jak bych chtěla. Proč se bavíš s takovým hříšníkem?“ On se na mě usmál a silně mě obejmul. Vnímala jsem tolik Jeho lásku a uvědomila jsem si, jak Mu dávám málo.

Plakala jsem. On mi řekl: „Jitko, mě zajímá tvoje srdce.“ Pohladil mě po tváři a já se ocitla znovu ve svém pokoji. Byla jsem plná síly. Bolest zmizela. Poděkovala jsem Mu, že mě obejmul a začala jsem Ho chválit.